Na Ceste Brno

Příběh oprav jednotlivých bran nám ukazuje na to, že na té "Boží stavbě" se nepracuje sólo, ale v týmu. Budování společenství je společné dílo. Rybná brána nám ukazuje na důležitost našeho osobního svědectví druhým lidem. Stará brána zase ukazuje na to, že nemusíme vždy to staré úplně opouštět a dělat jinak.  Nehemjáš 3:3-8 Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. Vedle nich opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova; vedle nich také  opravoval Mešulám, syn Berekjáše, syna Mešézabelova; vedle nich také  opravoval Baanův syn Sádok. Vedle nich opravovali Tekójští; jejich vznešení však nesklonili šíji k službě pro svého Pána. Starou bránu opravovali Paseachův syn Jójada a Besódjášův syn Mešulám.  Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. Vedle nich opravoval Melatjáš Gibeónský a Jadón Meronótský, též muži z  Gibeónu a z Mispy, jež patří pod správu zaeufratského místodržitele. Vedle něho opravoval Charhajášův syn Uzíel, je

Bůh si vybral Davida podle jeho srdce a ne podle toho, jak vypadal zvnějšku. A tato premisa platí i pro naši dobu. Bůh se dívá na to, kde je naše srdce a jaké je. 1 Samuel 16:1-13 Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“ „Jak bych mohl jít?“ namítl Samuel. „Až se to dozví Saul, zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘ Jišaje pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“ Samuel tedy udělal, jak mu Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, stařešinové města se vylekali a vyšli mu naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“ „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a jeho syny posvětil a pozval je k oběti. Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: „To jistě bude Hospodinův pomazan

Vánoce nejsou jen dalším obyčejným příběhem v Bibli, i když se nám to tak může už jevit, protože jsme ho slyšeli mockrát. Je to příběh jedinečný - Bůh, který stvořil vše kolem nás se narodí jako dítě. Dítě, které zachraňuje. Ježíš nás přišel zachránit ne od Boha, ale od hříchu. Matouš 1:18-25 Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. Když však o tom přemýšlel, hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.“ To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ což se překládá: Bůh je s námi. Když se Josef probudil, zachoval se, jak

Příběh o vyvedení Izraelitů z Egypta je poměrně známý. Slyšeli jste ale už příběh o vyvedení Mojžíše z Midjánu? Čím může být příběh Mojžíšovy rodiny inspirativní pro nás dnes?

Jak prožily vánoční příběh jeho dvě účastnice Marie a Alžběta? A můžeme si z jejich přístupu a příběhů vzít něco do našich životů?? Vše se dozvíte ve Vánočním kázání Kláry... Lukáš 1:26-38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. A hle, tvá př

Otázka, kterou Ježíš položil učedníkům - "Chcete i Vy odejít?" - je platná i pro nás a provází nás celým naším životem, pokud jsme věřící. Je tu, když se nedaří, když máme problémy, když se naše víra otřásá. Jak jsme na tom doopravdy a jak na ni odpověděli Ježíšovi nejbližší? Jan 6:60-69 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“ Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš s

Je v současné době vůbec možné žít radostný život? Není starostí a problému příliš? A souvisí Vánoce s radostí? Co s tím - víc v kázání, kdy pokračujeme ve výkaldu knihy Filipským... Filipským 3:1 Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu. Jan 16:19-22,33 Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme. Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Obnova hradeb Jeruzaléma začala poté, co přijel Nehemjáš. Neměl pompézní start, protože dílo korunuje až to, jak je dokončené. Obnova začala u Ovčí brány, která pro nás symbolizuje Beránka který byl obětován za náš hřích jednou provždy a dokonale - dostala nás pod milost! Neh 2:11-20 Tak jsem přišel do Jeruzaléma. Po třech dnech tamního pobytu jsem vstal v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co  mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s  sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. Vyjel  jsem v noci Údolní branou směrem k Dračí studni a k Hnojné bráně.  Přitom jsem si pozorně všímal pobořených jeruzalémských hradeb a bran  zničených ohněm. Pak jsem pokračoval k Studničné bráně a ke královskému rybníku; zde však nebylo místo pro zvíře, aby se mnou prošlo. Ubíral  jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak  jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. Představenstvo  nevědělo o tom

Bůh o sobě v Bibli říká, že je "pomalý k hněvu". Jak tento výrok chápat? Na některé působí Bůh (hlavně ve Starém zákoně) spíš jako impulzivní cholerik. Neprotiřečí si tak Bible? A přeje trpělivého Boha ostatním anebo jen sobě? Izaiáš 5:25 Hospodin proto vzplál hněvem na svůj lid, napřáhl proti němu ruku a udeřil, takže se hory zatřásly – v ulicích jako smetí leží mrtvoly! Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit. Exodus 34:6 Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti

Jsou peníze požehnáním a nebo prokletím? Mnohdy se jeví jako problém - a proč tomu tak je? Nejsme někdy penězi a majetkem zaslepeni? I na to se ptal v dalším kázání ze série Z jiného světa Bedřich. Je totiž velmi těžké vidět, jaké místo v našem životě majetek a peníze skutečně hrají. Otázky Co uděláte se slepotou? Jaký je váš poklad? Kam budete směřovat svůj život? Matouš‬ ‭6‬:‭19‬-‭34‬ ‭B21‬‬ „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce. Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?! Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ „Proto vám říkám: Nemějte starost o s

Církev by měla být ukázkou toho, jak to bude vypadat. Každý člověk je jiný a někdy bývá tak těžké spolu vydržet. Jsou tu různé "překážky", které nám v tom brání: generační rozdíly různé životní styly různá teologie různá národnost Znakem dospělosti je ochota nést (přijímat) ty nedospělé. Církev by totiž měla být místem, kde usilujeme o společný život s lidmi, kteří jsou úplně jiní. Římanům 14:1-23 Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto , abyste posuzovali jeho názory. Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal. Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? Pro svého pána stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit. Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu

Často narážíme na to, že jsme přetíženi a kvůli tomu pak trpíme my i naše okolí. Ježíš nás chce naučit, jak přejít z života, který je vyčerpávající a únavný do života, kde bude On sám zdrojem našeho odpočinku a také služby. Na nás je se rozhodnout a jít za Ním. Matouš 11:25-30 V ten čas pak Ježíš řekl: “Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.”

Před každým z nás jsou různé výzvy - někdo je čerstvě ženatý a řeší, jak si nastavit čas a manželství vůbec . Někdo se chystá na přijímačky na střední školu. Někdo zápasí v práci... A výzvy máme také v rámci Na Cestě. Třeba vydržet v nějaké službě ještě nějakou dobu. Nebo se do něčeho nového zapojit. Bible je podobných výzev plná-podíváme se na dva lidi, kteří před sebou výzvy měli, a na to, jak se s nimi poprali... Filipským 2:25-30 Mezitím však pokládám za potřebné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste ke mně vyslali, aby se staral o mé potřeby. Tesknil po vás všech a trápil se, že jste se doslechli o jeho nemoci. Ano, byl nemocný až na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Posílám ho bezodkladně; vám udělá radost, že ho zase uvidíte, a mně se uleví. Přivítejte ho v Pánu s patřičnou radostí a takových, jako je on, si važte. Vždyť málem umřel pro Kristovo dílo; dal v sázku vlastní život, aby mi p

Je změna života něco, co je v křesťanské víře potřeba? Máme se ke změně nějak propracovat, anebo změna přichází sama?? A jaký je vlastně cíl změny, která by se měla v životě křesťana odehrát? Zaposlouchejte se do dalšího kázání ze série "Z jiného světa." Změna v křesťanském životě znamená opouštět věci, které škodí nám a lidem kolem a stávat se podobný tomu, jaký byl Ježíš. Ef 4:17 -24 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit. Tomu jste se však od Krista nenaučili! Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. Obnovujte ducha své mysli a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.

Ježíš nám neřekl, abychom z lidí udělali křesťany, ale učedníky! Anebo je to příliš radikální koncept? K čemu nás vlastně Ježíš zve a k čemu máme zvát i my? Co je posláním církve?  Pokud chcete znát odpovědi, tak si poslechněte další pokračování ze série Z jiného světa... Matouš‬ ‭28:16-20 „Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali. Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.““ ‭‭

Jak se nejlépe připravit na to, co je před námi? Stačí se modlit? Anebo je potřeba ještě něco dalšího? Václav zahájil sérii kázání z knihy Nehemjáš. Ve druhé kapitole nám Nehemjáš ukazuje, jak se duchovně i prakticky připravoval na úkol, který mu Bůh dal a z toho si pro své přípravy můžeme vzít inspiraci. Nehemjáš 2:1-10 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl a řekl jsem králi: „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ Král mi na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ Král, vedle něhož

Každý z nás máme na sobě "Kainovo" znamení hříchu. Dá se s tím něco dělat? Jak nás ovlivňují naše geny, naše výchova a to, komu věříme? Bůh k nám není lhostejný a nabízí možnost, jak s naší "výbavou" jít za Ním a měnit sebe i svět kolem nás... Genesis 4:1-16 Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli,

Mnohdy není naší největší překážkou v cestě víry to, že strašně hřešíme, ale třeba to, že máme na výběr příliš mnoho dobrých možností... Jde s tím něco dělat? Může být Bůh opravdu středobodem našeho života? Může - záleží na našich rozhodnutích. A pokud se to stane, tak jen tehdy může ovlivnit opravdu náš život a to, co děláme. Matouš 22:34-40 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Ježíšovým záměrem nebylo, aby křesťané žili bezpečně uzavření ve své  vlastní bublině, odděleně od okolního světa. Zároveň ale taky nechtěl,  aby křesťanství a okolní kultura splynuly v jednu - s jejími hodnotami a  postoji. Ježíš přišel na tento svět jako cizinec, ukazuje nám, jak  funguje ten druhý svět, odkud přichází, a nabízí nám, abychom podle něj  začali žít také. Poslechněte si první díl nové série Z jiného světa, která nás bude provázet celým podzimem až do Vánoc.

Jak se nenechat semlít každodenností nebo pocity bezvýznamnosti? Ježíš to řešil s Martou i Marií... Lukáš 10:38-42 Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“