Vltava

Od chvíle, co jí dvourozměrná fotografie začala připadat plochá a omezená, ji přenáší do prostoru, kde se z ní stává objekt. Zajímá ji taky čas a život, který byl a už není a žije nadále v předmětech, které dosloužily. „Fascinuje mě naše touha konzervování a zároveň neúprosného času, který běží,“ říká ve Vizitce. Jak jí pomáhá scifi představovat si realitu jinak? A nakolik na nás technologie působí pozitivně? Ptá se Karolína Koubová.

Má paměť je permanentně v plamenech: slova hoří v mé hlavě jako slaměné čarodějnice na konci dubna a natahují v mé hlavě prak k útoku. Myslel jsem si, že už neumím plakat, sny mě ale prozradily, pláči dovnitř: slzy omývají můj mozek. To je důvod, proč se soustředím na početí slov, která ožívají skutky a vylučují zabloudilá slova. Prožívám požehnaný stav.

Saša Michailidis se ptá filmového architekta, scénografa, designéra Henricha Borárose a lokačního manažera společnosti Film Hunters Pavla Špačka. V českých kinech je film Franz režisérky Agnieszky Holland. Snímek, který je inspirován životem a dílem spisovatele Franze Kafky, se natáčel především v Praze. Jak náročné je dnes najít vhodné lokace pro dobové filmy? Jaké počítačové triky se využívají? A pomáhá už i umělá inteligence?

S Vltavou se přátelí od mládí. V podolském přístavu pod Vyšehradem začínal sám jezdit na lodi a dnes na stejném místě trénuje mladé jachtaře. Silný vztah má i k loděnici, která je kulturní památkou. Dřevěná stavba v secesním stylu dodnes slouží svému původnímu účelu – jako zázemí českého jachtingu, jehož klub je jedním z nejstarších v Evropě. Jaké to je usínat a mít řeku pod hlavou? A jak to, že Vltava teče do Hamburku? Ptá se Ondřej Cihlář.

Nedávno jsem – po dlouhé, mnohaleté přestávce – nečekaně uvízl v nemocnici. Pacient jsem velmi špatný, upoutání na lůžko mi nesvědčilo, a tak se mě pomalu nebo spíš rychle zmocňoval pocit, že mi začne takříkajíc hrabat. Ale nakonec mě zachránily… Ano, knihy, přesněji řečeno knihy, které mi přítelkyně pilně nosila z domova.

Saša Michailidis se ptá interkulturní psycholožky Michaly Bojarski, která komunikuje se svými dětmi česky, polsky i francouzsky, a také metodičky cizích jazyků a pedagožky Sylvie Dolákové. Širší společenský rozhled, vyšší tolerance k jiným kulturám a lepší uplatnění na trhu práce, i to jsou výhody vícejazyčného vzdělávání a výchovy. Čeho by se měli vyvarovat rodiče i učitelé? A opravdu se rekrutují z bilingvních dětí ti nejlepší diplomaté?

Miluju sociální sítě! Není jiné místo na světě, kde byste – ještě dřív, než vás vůbec napadne, že to potřebujete vědět – zjistili, co se stane, když prostrčíte vajíčkem zapálenou prskavku. Kde byste uviděli v detailu rentgen myšího srdce; kde by vám zavčas připomněli, že menopauza „není konec, ale proměna, nová rovnováha, kdy vaše duše hledá nový klid“ a že baziliška porodila osm mladých, aniž by se spářila se svým bazilichem?!

Saša Michailidis se ptá režisérky Beaty Parkanové a překladatelky ze severských jazyků Dagmar Hartlové. Ve vltavské rubrice Večerní drama uslyšíte dnes Scény z manželského života. Švédský filmový režisér a spisovatel Ingmar Bergman v TV sérii z roku 1973 zobrazil rozpad jednoho manželství a opětovné bouřlivé setkávání i vzdalování se obou protagonistů. Co dílo vyvolalo před padesáti lety? Jak téma aktualizovat pro současné publikum?

Muzeum by podle ní mělo působit důstojně. Podrobná rešerše až ve světovém kontextu tak předcházela tvorbě loga a celé vizuální identity Městského muzea a galerie ve Svitavách, kterou vytvořila. „Když v restauraci dostanu odfláknutý jídelní lístek, mrzí mě to,“ říká také ve Vizitce. Jak její branži ovlivní umělá inteligence? A co se dá dočíst v manuálu pro utváření veřejného prostoru? Ptá se Ondřej Cihlář.

Česko má nejhustší síť veřejných knihoven v přepočtu na obyvatele na celém světě. Údajně jich u nás existuje přes šest tisíc a většinou je zřizují obce. Což je unikát, na který můžeme být hrdí. Ale není všechno, jak se říká, zalité sluncem.

Saša Michailidis se ptá filmové recenzentky a redaktorky serveru iRozhlas Kristiny Roháčkové a redaktora Filmového přehledu v NFA, publicisty Martina Šrajera. V létě se připomněl spor mezi filmovými portály ČSFD a Kinobox, který se snažil přetáhnout uživatele z ČSFD na svůj web. Do toho filmová databáze FDB oznámila, že její komunitní web rozšiřuje systém recenzí a přidává údaje o dostupnosti filmů na VOD platformách.

Herec Jaroslav Someš vypráví o výměně divadelních generací, o tom proč vždy učil jen teorii a nikdy ne praxi a o překvapení při pohledu sama na sebe.

Zajímají ho pozapomenuté kapitoly hudebních dějin. Zkoumal společnou hudební historii Lužických Srbů a Čechů nebo hudební kulturu Čechů v zahraničí. Jeho nejnovější kniha o Bedřichu Smetanovi je určená hlavně dětem a mládeži. Skladatele v publikaci Putování po mé vlasti aneb Smetanovi na stopě přímo doslova cituje a dokonce mu nasazuje sluchátka. „Byl bych rád, aby kniha na čtenáře promluvila i s jeho přibývajícím věkem,“ říká ve Vizitce.

Stalo se to zrovna minulý týden: před kostelem, kde obvykle míváme uklizeno, tedy pominu-li opakovaně posprejované zdi Husova sboru, což je problém, kterému se nám nedaří zabránit, se začaly během večera a pak i do rána kupit igelitové pytle. Kde se vzaly, tu se vzaly, nikdo se k nim nehlásil. Plné nošeného oblečení.

Slouží P. Řehoř Jiří Žáček.

Je považován za zakladatele analytické psychologie, měl blízko ke gnózi, hermetismu či alchymii. Prožil několik spirituálních krizí a ovlivnil vývoj psychologie na desítky let dopředu. Dodnes se k jeho odkazu hlásí akademici i členové alternativní spirituality.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Přinášíme prastarý příběh Tórhalla zvaného Pivní čapka, který si svou přezdívku vysloužil když na dávných sněmech vařil pivo a při tom z hlavy nikdy nesundával svou čepici. Jednoho nešťastného dne při výrobě dřevěného uhlí zapálil les. Pomsta poškozených majitelů na sebe nenechala dlouho čekat. Poslouchejte online do 31. prosince 2029.

Saša Michailidis se ptá hostů na historii tramvajové dopravy, pražská MHD totiž oslaví tuto neděli průvodem tramvají svých 150 let. Dobročinné organizaci nebo třeba paměťové instituci můžete darovat ze závěti. Greta Garbo, která se narodila před 120 lety, nebyla jen záhadnou a mystickou herečkou, s hollywoodským studiem MGM dokázala tvrdě vyjednávat. Umíme kvalitně pracovat s veřejným prostorem?

Muzikoterapii se věnuje přes třicet let. Dá se využít jako léčba, ale dokáže být pro člověka i podpůrnou a rozvojovou cestou. Řádné vzdělání uměleckých terapeutů považuje za zásadní a sama se věnuje i hlasové terapii. „Hlas je jediný nástroj, který nosíme při sobě, je vyjádřením naší intimity. To, co jsme zažili, na něm nechává stopu“ říká ve Vizitce.